Příběh v Second Life VII.

Minule jste jednoznačně zvolili, že se nyní Petr se začne v SL rozkoukávat, zvláště začne mít zájem o opačné pohlaví.

V tomto dílu to sice úplně tak nebude, ale bude to mít k tomu dost blízko, no posuďte sami :)

Druhý den, byl Petr opět v Second Life.
Lákalo ho, opět tam jít. Otevřel se mu druhý svět. Svět, který byl pro něj nový a tajuplný. Chtěl to všechno poznat, zjistit, proč se tam vrací, den co den, tolik lidí z celého světa. Jsou závislí? Nebo je to pro ně jen zábava? Včera se mu odkryl nepatrný kousíček této virtuální reality. Jaké to bude dnes?

Když se přihlásil, ocitl se znovu na náměstí. Bylo prázdné. Nikde nikdo. Prošel pod podloubím, pak se posadil na lavičce u starobylé kašny a začal si prohlížet si okolní domy. Všechny byly propracované do nejmenších detailů.  Napadlo ho, jestli se těm krásným domům dají otevírat dveře. Zrovna když to chtěl jít zjistit, ozvalo se vedle něj:
„Čawes“
Vedle něj seděl Bogi. Petr zaujatý okolím si ani nevšiml, že někdo přišel. Bogi byl svalnatý chlápek, svlečený do půl těla, v šedivých kalhotách a botách jako měl Petr. Co však bylo na Bogim nejvíc patrné, co nešlo přehlédnout ani z velké dálky, byl mohutný zlatý řetěz na krku.
„Ahoj, pěknej řetěz“, pozdravil Petr a pochválil ten rozporuplný výtvor.
„Líbí se Ti?“
„No je zajímavej“
„Viď“, pyšně řekl Bogi, „a to stál jen jeden linden“
„Hele Bogi“, skočil rychle do rozvíjející debaty o řetězu za jeden linden Petr, „kde tu berete lindeny? Jsem tu novej, tohle vůbec nevím“
„No jo nováček“, poznamenal Bogi.
Petrovi to znělo docela přezíravě, ale možná se pletl. Než to stačil domyslet, už Bogi pokračoval:
„Tak, na tohle se tu nikoho neptej, všichni jsou tu na takovou otázku, bůhví proč, alergičtí“, povzdechl si Bogi a pokračoval, „támhle na zdi je deska, když na ní klikneš, tak si můžeš vzít note, s rady nováčkům. Nějaká dobrá duše to sepsala, jsou tam i linky na campy“
„Co jsou campy?“
„V campech se vydělávají lindeny. Jsou to třeba židle, na který si sedneš a jen sedíš. Před tím se musíš na ceduli nebo tak, zaregistrovat. No a pak jen sedíš a peníze se ti připisujou na účet“
Petr tomu nechtěl uvěřit: „To fakt jen sedíš, nic neděláš, a máš za to peníze?“
„Jo, nevím proč to je, ale je to tak! Koukám, že se musíš ještě hodně učit kámo“, sotva tu větu domluvil, byl Bogi pryč.
„Kde jsi?“, hledal ho Petr.
„V hospodě, sedím na židli :-D“napsal mu soukromou zprávu Bogi.
Petr obtížně přesunul kameru do hostince. A skutečně! Bogi tam seděl na barové židličce. Než však Petr stačil nějak zareagovat, už Bogi seděl zase vedle něj.
„To je úžasný, jak to děláš?“, neskrýval obdiv Petr
„No jak říkám – musíš se ještě hodně učit. Já už tu jsem týden, noobíku :-p“, světácky pronesl Bogi.
„Bogi, tohle mi pak ukážeš, ale ještě jedna věc mne zajímá. Jak je to tu se sexem?“, ptal se zvídavě Petr, „Slyšel jsem o tom, že to tu jde, já..“
Než stačil vůbec dokončit větu, tak se Petrovi objevilo na monitoru, že mu Bogi posílá penis.
„Hele kámo, tohle tu nenasazuj, mohl bys tu dostat ban. Ale portnu tě tam, kde tohle mít nasazený musíš, jinak tam nejsi za borce.“
Bogi zmizel, ale za chvíli Petra teleportoval a pak mu napsal:
„Ještě než se ti to tady načte, ten penis je sice celej bílej, ale do začátku ti to stačí, časem si pořídíš pořádnej inštrument. A děkovat mi nemusíš, byl zadarmo :-)“
„Bogi, jen jsem se ptal, jak je to tu se sexem, nemyslel jsem, že mne hned vezmeš sem“, řekl Petr, když začínal vidět, co se okolo něj, pomalu na monitoru načítá.
„No jen se nedělej, každej kdo přijde do Slka, si nejdřív vyzkouší tohle. Kdo říká, že ne, tak lže, jinak mi to moje hlava nebere :-D“
Byli v ohromné zahradě poseté posebally s animacemi, které znázorňovaly různé polohy při souloži. Některé byly i pro tři avatary. Skoro všechny byly obsazené.
„Tak to kámo, okoukni, já musím na odpolední“, nečekaně řekl Bogi a zmizel.

 Nechal Petra, v tom doupěti neřesti, samotného.
 

Dáša počkala, až její manžel David zapne televizi, nechtěla zbytečně provokovat tím, že je na počítači. David byl na to alergický. Vždycky mu říkala: „Lásko, ty máš televizi, já zase počítač, nemůžeme mít úplně stejné zájmy, to by nás ani nebavilo“ Teď měl David období, že s tím byl smířený, ale přece jen ho nechtěla popuzovat.
Proto se stalo, že Dáša přihlásila svého Honzu do Second Life, zrovna ve chvíli, kdy v televizi zněla znělka Kriminálky Miami.

Honza se objevil na náměstí Bohemlandu. Měl štěstí. Jeho kamarád Lachim tam taky byl. Bavil se s nějakým cizím avatarem.
Dáša Honzu posadila na židli a obdivně Lachima pozorovala. Nedokázala pochopit, čím to je, že jí ten svět nul a jedniček tak vtahuje. Vždyť jsou to jen pixely. Něco, co se vykouzlí na stínítku monitoru. Jak je vůbec možné, že jí uchvacuje pohled na Lachimovu tvář, na jeho krásné tělo?
„Čím to je“, znovu si opakovala, „že tomu tak podléhá? Je to přece jen mystifikace, ale je tak krásné se jí podvolit“
Lachim si Honzy všiml a vzápětí mu napsal: „Vydrž chvíli, jen to tu domluvím a jsem u Tebe“
„Počkám, jen to domluv. Zatím se na Tebe budu dívat“, odpověděl briskně Honza.
U vedlejšího stolku se objevily čtyři avatarky. Honza je pozdravil a všechny mu odpověděly na pozdrav, až na jednu. Na tu nejhezčí.
Dáše doma u počítače jen obdivně hlesla: „To není možný!“
„Co není možný?“, reagoval David od televize.
„Pojď se kouknout. Je tu jedna avatarka, a ta je tak nádherná“, lákala Dáša v nadšené euforii Davida k počítači.
„Teď ne, zlato“, dostalo se jí krátké a stručné odpovědi.
Krásnou avatarku neobdivovala jen Dáša, ale i její suita.
„Všechno co mám na sobě“, řekla do obdivných slov avatarek krásná neznámá, „stálo tisíc lindenů“
Dáše se zatmělo před očima, „tisíc lindenů! Tolik snad její Honza nebude mít nikdy ve svém virtuálním životě“
Lachim už domluvil a přišel k Honzovi.
„Lachime, kde se tu dají vydělat lindeny?“, vyrazil za sebe Honza.
Lachim se zasmál, „Už jsem myslel, že jsi nějak moc slušně vychovanej :-). Moje kamarádka říká, že jsou 3 základní nováčkovský otázky - 1) Dá se tu někde provozovat sex?, 2) Nedal bys mi nějaký Lindeny, 3) Jak se tu dá sehnat práce? :-D A má pravdu. Nám, co jsme tu už delší dobu, už tyhle omílaný otázky prostě lezou na nervy.“
„Jen mne to zajímalo, protože ta krásná avatarka říkala, že to co má na sobě stálo tisíc lindenů“, obhajoval se Honza.
„Jo tak“, pochopil Lachim, „tak tu ber s rezervou. Moje oblečení taky nebylo z nejlevnějších. No a co? Skoro každý tu chce hezky vypadat, ale to není tady nejdůležitější. Myslím, že ta dáma na to časem taky přijde. Až někdy vyjde čas, tak si o tom popovídáme. Lindeny tu získáš třeba campováním. Je to takhle - majitel obchodu potřebuje, aby se o jeho obchodě vědělo. A jak se o něm dozví? Když chce někdo najít obchod, tak si ho vyhledá. Jenže obchodů je spousta a vepředu ve vyhledávači, jsou prostě nejvíc navštěvované. Většina když něco chce koupit, tak se podívá jen na první stránky, co jsou vyhledány. Majitel obchodu proto platí lidem aby tam byli a to ho posune dopředu. Prostě jednoduchý jak facka. Platí jim tak, že tam dá židličky nebo něco podobnýho, a za určitou dobu se jim připisujou lindeny. To je prostě campování“
„To je chytrý“, řekl Honza, aniž nad tím moc přemýšlel, „takže já tam jen sedím a dostávám lindeny?“
„Přesně tak. Ty z toho máš a majitel obchodu taky. Navíc někdy si i ten, co tam sedí i něco koupí od majitele obchodu, když tam tak sedí a prostě jen kouká kolem. To je ale málokdy. Většinou každý s lindeny prostě zmizne a utratí je jinde. Není to jak za Bati, kdy lidi pracovali v jeho fabrice a pak mu vydělaný plat vraceli v nájmu, protože bydleli v jeho domcích a ještě utráceli v jeho obchodech, ale je to dost podobný“, uvažoval nad campováním Lachim.
„Ten se nějak se mnou rozpovídal“, potěšeně si uvědomoval Honza.
U stolků se objevil Petr. Začínal večer, v Bohemlandu přibývalo avatarů.
„Jdeme tančit“, navrhla jedna avatarka. Většina byla pro.
„Jdeš taky Petře?“, vzápětí se zeptala Petra jedna dívka z hloučku.
„Jdu“, odpověděl Petr, aniž věděl, co to obnáší, ale zajímalo ho, jak se tu tancuje, tak souhlasil.
Honza dostal soukromou zprávu od Lachima: „Jdeme taky, nebo zajdem ke mně domů?“

Nyní to je na vás – co zvolíte, to se v příběhu v příštím dílu stane (prosím do komentářů)
Volba:
A)    Lachim a Honza půjdou tančit
B)    Lachim ukáže Honzovi svůj domov

PS: Díky za komentáře.

        Myslím, že teď to na jednoznačnou volbu nevypadá :)