Příběh v Second Life V.

V úvodu opět malá rekapitulace hlavních postav:
Dáša si vytvoří avatara Honzu, její manžel je David. Avatara Lachima (v RL Michal) opouští Andy (v RL Denis). Potíže s ovládáním SL má avatar Petr.

V minulém dílu jsme se v časové ose přenesli na konec příběhu. Zde jste zvolili, že Dášu někdo zabil.
Teď se vrátíme zpět:

"

„Huráá“, vykřikl avatar Petr, který se uvolnil z kamenného sevření.
Pozorný čtenář jistě ví, že Petr při vstupu do SL vynechal naučný ostrov a rovnou se zkusil teleportovat do druhého života. Dopadlo to neslavně. Uvízl někde v kopci a nemohl se hýbat. Teď to zkusil znovu, ale to už se mu povedlo vyprostit. Objevil totiž, jak se létá a vzlétl kolmo vzhůru. Kopec byl najednou někde hluboko pod ním. Zmocnil se ho nádherný opojný pocit. „Já létám!“, jásal.
 

„Jak ale přistanu?“, napadlo ho v zápětí.
Než to stačil domyslet, všiml si, že někdo píše do společného chatu skupiny Bohemland.
Petr chvilku váhal, pak se osmělil a do chatu napsal: „Ahoj, jak se k vám dostanu?“
„Metrem“, odpověděl ihned kdosi, další se přidal, „U Anděla vystup a pak 20 metrů doleva“, hned za tím někdo jiný přidal smajlíka, „:-D“
„Né vážně, jak se k vám dostanu?“, nedal se Petr.
Sotva to dopsal, už se mu objevil na obrazovce modrý obdélník s teleportem.
Petr kliknul na nápis teleport a v mžiku se objevil mezi skupinkou rozesmátých avatarů.
„Ahoj“, řekl na uvítanou, „a dík za teleport“
„Kdo Ti ho poslal?“, zeptal se kdosi z hloučku.
„Já nevím“, Petr skutečně nevěděl. Všechno bylo pro něj tak rychlé, nevšiml si ani, která dobrá duše se nad ním slitovala.
Stál uprostřed diskutujících, proto couvnul, ale vrazil do avatara za sebou.
Ten se hned ozval:
„Pozor chlape! :)“
Petr si mezi nimi připadal jak neskutečný trouba. Když se mu podařilo vymotat se stranou, začal si je kradmo prohlížet.
Vypadal oproti nim jak břídil. Jeho pleť byla podivně červenooranžová, a to oblečení co měl na sobě, škoda mluvit. Za to oni. Jejich kůže vypadala mnohem líp, oblečení měl každý jiné. Petrovi připadalo, že je někde na módní přehlídce. Různé styly oblečení, divoké účesy, a ty boty! Vypadali tak sebejistě. Smáli se, žertovali mezi sebou – na Petra zapomněli, nebo ho nevnímali. Rozhovor se už stočil jinam, on a jeho příchod už nebyl aktuální.
Rozhlédl se kolem. Byl na nějakém náměstí. Domy byly typicky české, postavené kolem náměstí, v rozích však žádné domy nebyly, jako kdyby město nebylo ještě hotové. Kousek od sebe viděl hospodu a u ní psí boudu. Naproti hospodě, přes ulici, stály stolky s židlemi a s pestrobarevnými slunečníky.
Zamířil ke stolkům. U jednoho seděl mužský avatar. Nad hlavou měl napsáno, že se jmenuje Lachim. Petr si chtěl přisednout, ale proboha jak se tady sedí? Zkusil šipku dolů. Nic.
Nezbylo mu, než se Lachima zeptat:
„Ahoj, jak si sednu na židli jako ty?“
„Klikni pravým a dej sit“, odpověděl mu okamžitě Lachim.
„Klikni pravým a dej sit“, opakoval si pro sebe Petr. Vůbec nechápal, co má udělat, ale nechtěl to přiznat. Řekl jen: „Aha, no já postojím“
Lachim se zasmál.
„Jsi tu novej viď. Prostě klikni pravým tlačítkem myši na židli, zobrazí se ti kolo, kde bude i nápis sit, zvol sit a sedneš si.“
„Mám kliknout pravým tlačítkem na židli??“
„jistě, prostě najeď myší na židli a klikni“
Petr udělal to co mu Lachim řekl a už seděl.
„No a co teď? Co se tu dělá?“
„Prostě seď a koukej!“
„Mám jen sedět a koukat?“, zeptal se zklamaně Petr.
„Jooo, bingo! Prostě seď a koukej“, dostalo se mu odpovědi.
Petr si pomyslel, že Lachim je i s tím svým „prostě“, nějaký divný. A co je to za odpověď, že má jen sedět a koukat? Říkal si, že odejde, ale zdálo se mu to hloupé, tak zůstal.
Seděli a mlčeli asi pět minut. Petra to nudilo. Proč nic neříká? Podíval se na Lachima. Co je asi zač?
Hnědé vlasy, hnědé oči, hladce oholená tvář. Na sobě měl tmavomodré tričko s krátkým rukávem. Dlouhé černé kalhoty měl dole zastrčené do vysokých tmavých bot. Na pravé ruce měl Lachim hodinky, u kterých byl digitálně napsán čas.

Dáša na cvičném ostrově svého avatara Honzu poměrně brzy naučila základním věcem. Pro Honzu nebyl problém se posadit, vzlétnout a zase přistát tak, aby si nenatloukl. Uměl běhat, skákat i něco si vzít třeba ze stolu. Teď s novou grafickou kartou, se Honza dokázal podívat kolem sebe, přiblížit si kameru na někoho v dálce a prohlížet si ho, aniž by se objevily přesýpací hodiny.
Byl připraven na pobyt v SLku. Honza se přenesl do Bohemlandu.

Nyní to je na vás – co zvolíte, to se v příběhu v příštím dílu stane (prosím do komentářů)
Volba:
A)    Lachim Honzovi a Petrovi ukáže freebie,
B)    Jen Honza a Petr spolu půjdou do freebie
C)    V příštím dílu ještě ani Honza nebo Petr do freebie nepůjdou